Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Moje drahá. Štěstí, které si nechávám rozpouštět na jazyku jako bonparu, dostává ke konci podivnou, kyselou příchuť. Zůstává, i když bonbón je už dávno v koši.
A tak se budím, oči nemohu otevřít, jak jsou napuchlé od pláče a znovu si přehrávám tu noc. To ráno.
Dlouhá sukně se mi lepí na nohy a motá se mezi ně, jak jí smáčí déšť. Na tvářích se kapky kutálejí vedle slz a z vlasů mi kape. Přiběhnu domů a za dveřmi se hroutím v usedavém pláči.
Nikdy to neskončí.
Usínám a šeptám, že se nechci probudit.
O tři hodiny později nenávidím to něco, co mě zase donutilo se probrat.
V očích děs a zlobu.
Nenávist k sobě sama, kterou tak těžko překonávám.
Dochází slova.
Jen sedím, civím před sebe a mlčím.
Bez víry, nadějí a radosti.
Jen zranění z války...