...ještěrka...

Když ještěrce upadne kus ocasu, zase jí doroste.

Myslíš, že jí to bolí?

Možná, že jsem v minulém životě byla ještěrka.

Když mě kousek upadne, zase doroste.

Není to těžké.

Ještě nedávno jsem si říkala, že jsem mladá, abych se regenerovala a u toho si prostě říkala, že takhle už to bude, že jiné už to nebude, že prostě budu už jenom vstávat do práce, chodit z práce, psát s dětma úkoly....a čekat na chvíli, kdy i oni odejdou za svými životy.

Bude mi třicet.

Zatímco všechny mé vrstevnice se připravují na nějaký svůj život, přemýšlí nad dětmi a nad tím, kde a s kým se usadí, já už to mám za sebou.

Dvojka na začátku mi nepřinesla štěstí.

Posledních devět let je ve znamení slz a strachu.

A tak si optimisticky říkám, že s tím, jak začnu psát trojku, určitě se to nějak zlepší.

Je třeba si uvědomit realitu.

Připomínat si každý den, že tak to je a jiné to nebude.

Přestat plout na obláčcích z ničeho.

Jednou to skončí.

Všem nám to jednou skončí.