...kniha...

Uvařím si ranní čaj a usednu k počítači, abych Ti zase napsala moje drahá. Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že nezbývá nic jiného, než vyhledat odborníka. Že je v mojí hlavě tolik otazníků a strachů, že by se mi v ní měl pošťourat někdo, kdo to studoval. A pak jsem začala klapat do klávesnice a Ty na druhé straně číst. A jak si tu tak analyzuji sama sebe a všechny svoje činy, najednou to všechno začíná pomalu a jistě zapadat do sebe a já myslím, že by se v mojí hlavě raději nikdo neměl šťourat. Možná, že by pak musel vrátit diplom.

Vánoce.

Tak jsem se jich bála moje milovaná a nakonec byly snad těmi nejhezčími, co jsem kdy zažila. Ano, moje drahá, moje děti mi zařídily krásné Vánoce. Začalo to velmi příjemnou předvánoční večeří s tou mojí druhou rodinkou. Večer s Přítelem, byl zvláštní. Napětí by se tu dalo krájet. Oba jsme se dostali někam, kde bychom neměli být. A mně je z toho zvláštně smutno. Tak, že o tom dneska nemůžu ani psát. Musím to nechat uležet a pak snad budu schopná ze sebe vypravit i nějaké detaily.

Každopádně, jak je jeho zvykem, jako dárek od něho, jsem dostala knihu. Tradice, kterou bych nerada porušovala. Tradice, kterou na těch Vánocích mám hrozně ráda. Vždy se těším, jaký titul vybral a jak si zalezu někde do kouta a budu odpočinkově číst. Ovšem to, co mi nadělil v letošním roce, byla asi jeho nejlepší volba za všechny ty roky, kdy naší tradici provozujeme.

Nevím, jak dalece to bylo prvoplánové. Myslím, že ani kouskem. Natolik ho znám. Ale Přítel mi daroval erotický román. Jak se píše na obalu knihy. Erotický román o temných touhách každého z nás.

Otevírala jsem tu knihu s obrovským očekáváním. A ona má očekávání naplnila víc, než jsem si vůbec dokázala představit, když jsem jí otevírala poprvé.

Temné stránky nás.

A já nedokázala přestat číst. Tak famózně napsané to, v čem jsem svým způsobem léta žila. Tak neskutečně napsaný příběh ženy, která se zamotala do vlastní touhy, chtíče a lásky k člověku, který lásky nebyl schopen. A moje milá, třináctá komnata, která mi tolik připomněla touhy, které jsem po nocích rozebírala s NÍM. Jediným rozdílem bylo, že hrdinka románu tu temnotu nedala. A já v ní byla šťastná. Jak může být člověk šťastný v temnotě. Nemohla jsem na dnešek spát. Nejdříve jsem potřebovala dohltat ty řádky. Potřebovala jsem dočíst tu šílenost, ve které jsem viděla sama sebe a když jsem ji kolem půlnoci zaklapla dočtenou, přišla na řadu velká spousta otázek, které jsem si musela probrat. Které jsem potřebovala sama sobě zodpovědět. Co táhlo tu hrdinku k tomu, že se vracela k člověku, který ji ničil? Pocit bezpečí, který ji dával ve chvílích, kdy jeho temnou duši ovládlo dobro, kterému se tak bránil. A mně to prostě cvaklo tam, kam to cvaknout nemělo.

Viděla jsem najednou sama sebe. Jak se tu v hádkách s ním hroutím v usedavém pláči na podlahu. Jak ho mezi vzlyky prosím, aby s tím vším už přestal. Nepoužíval rákosky a neměl tak brutální sklony jak onen hrdina v knize, měl jiné páky na to, aby mne dostal na kolena. A já vždycky, když jsem se tu v těch slzách hroutila, potřebovala cítit bezpečí. A on mi ho vždycky dal. Dnes už dokážu  rozeznat, jak se tím bavil. Jak mě naschvál dostával do takových stavů, aby sám sobě dokázal nadvládnu nad mou bytostí. Tenkrát jsem tomu nerozuměla a jen čekala, až konečně poklekne, aby mne z té podlahy sebral, odnesl do postele a tam mne objímal, slíbal slzy z tváří a nakonec se se mnou miloval. A tím docházím k další otázce. Miloval se se mnou někdy? Znala jsem s ním něhu nebo to vždycky bylo jen o tom, že jsme si náramně dobře zašukali a to vlastně drželo naše manželství? Miloval mě jako osobu, nebo miloval to, co se ze mne snažil udělat a onu nadvládu nade mnou? Otázek je ještě mnoho moje drahá. Ale už vím, proč jsem k němu cítila tu obrovsky zvrácenou lásku. Už vím, proč jsem bez něj nechtěla žít a proč ještě dneska často myslím na to, zda moje rozhodnutí bylo správné. Nikdy jsem se vedle nikoho necítila tak v bezpečí. Nikdy nebyla náruč nikoho, kdo mne držel tak pevná jako ta JEHO. Nikdy se o mne nikdo nestaral jako ON – do určité chvíle.

Závidím ji?

Závidím ji a přitom mi jí je často líto. Je jeho. On si dokonale pohlídá, aby byla jenom jeho, a on nad ní bude vládnout. Je ona ta pravá? A proč jsem jí nebyla já? Málo poslušnosti snad? Málo slz mne to stálo? Nevím, proč jsem nebyla ta pravá. Vím jen konečně to, na co jsem tak nutně potřebovala přijít.

Pilíř mi poslal píseň. Další z tradic.

Poslouchala jsem jí v noci několikrát. Zpívá se v ní o Lauře, která je víc, než superstar. Zpívá se v ní, že mu Laura rozbila srdce, ale přesto s ní chce zase tančit na stole.

Ne, nejsem superstar ani víc než superstar. Jsem obyčejná žena, která milovala muže právě pro ten pocit bezpečí. Pro to, jak si vždy dokázal všude vzít všechno to, co on chtěl. ON. Vždy silný, vždy schopen zařídit všechno co bylo třeba. Vždy pevný ve všem co dělal. Stojící za svým a držící mne. Malou holku, která tolik chtěla pocit bezpečí. A ten sex. Proč je pro Boha živého tak hrozně důležitý?

A Pilíř představuje něhu. Něhu, která mi tak chyběla. A já mu nedovolovala mi jí dávat, protože ještě dneska mám stále pocit, že s ní neumím žít. Že je to pro mě tak jiné. Že tak moc potřebuji ten pocit nadvlády, který je tak bezpečný. Být v područí člověka, který má jasno, je tak pohodlné. Chybí mi temnota. Chybí mi pocit, že pro někoho musím vydržet všechno. Chybí mi muž, který by mne zase dokázal chytnout, hodit se mnou na postel a ukázat mi, že ON je ten, který určuje pravidla. Protože když určuji pravidla já, selhávám moje milá. Ano, byla jsem šťastná v temnotě. V temnotě, která mne nakonec zabíjela a bez které se mi těžko žije.

A když to teď tak čtu, možná, že to nezapadá. Možná, že to byl jenom můj pocit. Možná, že bych přeci jenom měla navštívit někoho s diplomem, kdo mi ukáže, kým vlastně jsem. Jestli to vůbec v mém případě lze zjistit. Jestli vůbec vím já sama, kdo jsem. Jsem submisivní? Líbilo se mi, když jsem byla. Jen se bojím, že to člověka dokáže zabít. A že není dostatek dominance, která by mne ještě někdy mohla zkrotit. Nebo učitel, který by mne naučil žít bez těchto zvláštních stránek mě samotné.