Nasimuzi | NAŠI MUŽI

Moje drahá přítelkyně.

Dnešní den opět přinesl mnohé.

Můj život a jeho barvy.

Hned ráno,

 Drahá,

o víkendu se tu objevil manžel... Po několika týdnech zase jedna z těch návštěv, kdy jsem se neklepala při jeho odchodu. Najednou už nejsem neschopná matka, která se mu mstí přes děti. Která je k ničemu nevede, díky níž jsou zaostalé, nic neumí a dokonce se neumí chovat k mužům. Ne, tentokrát vše proběhlo v klidu. Nebylo potřeba do mě kopnout a zasáhnout mě na nejcitlivějších

 Má nejdražší přítelkyně,

tolik tě zanedbávám, tolik zanedbávám naše psaní, přátelství i, proč to neříct, lásku... A tolik mi to je líto. Nezvládám, neumím to vysvětlit, ale přesto je to slovo nejvýstižnější. Nemám energii, dochází to, co by mě mělo v životě popohánět. Je to rozbité a já to neumím opravit. Neumím opravit sebe. Dostat se z černých myšlenek a posunout se kamsi vpřed.

Moje drahá. Začínám se o sebe bát a to se nestává moc často.

Včera jsem celý den nejedla, a když jsem si vyrazila sama se sebou na rychlý odpočinkový výlet do sousední vsi, abych navštívila Ženu v jejím novém zaměstnání a objednala si tam konečně kousek

Moje drahá přítelkyně.

Snažím se dnes do svého nového počítače, který mi přistál na stole naházet všechno, co mi zůstalo v těch nejstarších a jen na půl funkčních přístrojích co se doma povalují. Doufám, že tak zachráním alespoň kousky toho, o co jsem přišla. A tak se zase hrabu v minulostech.