...zranění z války...
Moje drahá. Štěstí, které si nechávám rozpouštět na jazyku jako bonparu, dostává ke konci podivnou, kyselou příchuť. Zůstává, i když bonbón je už dávno v koši.
A tak se budím, oči nemohu otevřít, jak jsou napuchlé od pláče a znovu si přehrávám tu noc. To ráno.
...nymfa...
Dnes mi na mysl přichází pan Kuala Lumpur.
Jako by vzpomínky na den, kdy jsem ho potkala, mohly zahnat noční můry dnešků. Jako bych sama sebe zkoušela hodit
...něco...
Další z večerů, kdy nalévám do sklenky trochu té pravdy.
Pomalými doušky usrkávám, bojíc se zavřít oči, po dnešní noci plné nočních můr.
A
...nesplněné sliby...
Moje drahá přítelkyně.
Rán, ve kterých si rvu vlasy z pláče, abych utlumila svoje vlastní vzlyky a neděsila děti, mám za sebou tolik, že mne to snad už ani nemůže překvapit.
Sinusoidy
...krabice...
Moje nejdražší. Přesně, jak jsem očekávala, seděla jsem na podlaze a balila svůj život za poslední roky do krabic. Bylo to tak obrovsky rychlé, že mi nestihla ukápnout ani slza. Sentiment posledních dvou let, byl ten tam.
...tak trochu blbka...
Moje drahá. Prožívám další ráno se slimkou. Další ráno, kdy sedím, dívám se na prázdný list a zkouším něco dělat.
Po létech mám napsat životopis. A motivační dopis k tomu.
Co
...zvrácené bezpečí...
Moje milovaná.
Ta zeď, naproti které stojím, je obrovská. Klepu se strachy. Kolena se mi podlamují, ale za mnou je jenom propast, do které padnu, jestli se byť jen o jediný centimetr vrátím.
...cesta z města...
Moje drahá přítelkyně.
Opět sedím ve vlaku a mířím ze vsi směrem k městu. A jako vždy, připadám si, jako by ze mne padal smutek. Smutek a tíha maloměsta a věčných očí. Desítky očí, které se mi opírají do zad a čekají na každou mou chybu,
...anděl...
Moje milovaná přítelkyně.
Děkuji Ti za včerejší den. Děkuji za večer, ve kterém jsem ti mohla zase říct, jaká je skutečnost. Děkuji za to, že tě mám, že jsem tě tenkrát potkala a že jsi mi zůstala. Ať se v mém životě dělo cokoliv, vždy jsi naslouchala.
...kruh...
Moje drahá přítelkyně. Čím starší jsem, tím větší mám pocit, že jsem narodila do špatné doby. Že nepatřím na tento svět.
Už několik měsíců nevycházím s údivu, jak jsou lidé zlí. Jak každý hraje svoje podivné hry na vlastním písečku, aniž by se ohlížel nebo