Moje milovaná...

Chybíš mi, strašně moc.
Naše telefonáty, messengery, sociální sítě.

Naše sdílení všeho v našem životě. Dobrého i zlého.
Jsem sama, uzavřená uvnitř tak jako vždy. Schovaná před světem, který mi ubližoval a ubližuje. Jsem schovaná před nepřáteli, stejně

Když tě to rozerve na kusy a ty bys toho chtěla ještě tolik říct.

Jenomže hlas tě zradí.

Klepou se ti rty a v hlavě zní jen Hallelujah,

Moje drahá. Štěstí, které si nechávám rozpouštět na jazyku jako bonparu, dostává ke konci podivnou, kyselou příchuť. Zůstává, i když bonbón je už dávno v koši.

A tak se budím, oči nemohu otevřít, jak jsou napuchlé od pláče a znovu si přehrávám tu noc. To ráno.

Dnes mi na mysl přichází pan Kuala Lumpur.

Jako by vzpomínky na den, kdy jsem ho potkala, mohly zahnat noční můry dnešků. Jako bych sama sebe zkoušela hodit

Další z večerů, kdy nalévám do sklenky trochu té pravdy.

Pomalými doušky usrkávám, bojíc se zavřít oči, po dnešní noci plné nočních můr.

A

Moje drahá přítelkyně.

Rán, ve kterých si rvu vlasy z pláče, abych utlumila svoje vlastní vzlyky a neděsila děti, mám za sebou tolik, že mne to snad už ani nemůže překvapit.

Sinusoidy

Moje nejdražší. Přesně, jak jsem očekávala, seděla jsem na podlaze a balila svůj život za poslední roky do krabic. Bylo to tak obrovsky rychlé, že mi nestihla ukápnout ani slza. Sentiment posledních dvou let, byl ten tam.

Moje drahá. Prožívám další ráno se slimkou. Další ráno, kdy sedím, dívám se na prázdný list a zkouším něco dělat.

Po létech mám napsat životopis. A motivační dopis k tomu.

Co

Moje milovaná.

Ta zeď, naproti které stojím, je obrovská. Klepu se strachy. Kolena se mi podlamují, ale za mnou je jenom propast, do které padnu, jestli se byť jen o jediný centimetr vrátím.

Moje drahá přítelkyně.

Opět sedím ve vlaku a mířím ze vsi směrem k městu. A jako vždy, připadám si, jako by ze mne padal smutek. Smutek a tíha maloměsta a věčných očí. Desítky očí, které se mi opírají do zad a čekají na každou mou chybu,